Školní zimní olympiáda, z matematiků se stali biatlonisté a z učitelů rozhodčí století

Kdo si myslí, že zima ve škole znamená jen promrzlé ruce na zastávce a boj o poslední radiátor, ten zjevně nezažil naši Školní zimní olympiádu. Celá škola se proměnila v malé sportovní království, kde se místo známek rozdávaly body za rychlost, přesnost a schopnost nespadnout před publikem.

Olympiáda odstartovala hned ráno a hry probíhaly celé dopoledne – v tělocvičně i v prostorách školy. Ano, opravdu v celé škole. Chodby se změnily v závodní dráhy, tělocvična v arénu plnou fandících hlasivek a někteří učitelé v profesionální rozhodčí (alespoň jsme si to o sobě mysleli). Týmy byly věkově promíchané, takže vedle sebe bojovali prvňáčci s deváťáky. Cíl byl jasný – zlepšit vztahy mezi žáky napříč školou. A povedlo se! Není nic, co by stmelilo kolektiv víc než společné hry, běh a lehká panika před startem. Disciplíny byly pestré, napětí by se dalo krájet. Padaly rekordy, padaly kuželky a občas padl i nějaký ten závodník – naštěstí bez zranění. Atmosféra byla kouzelná, nabitá adrenalinem a emocemi. Někteří soutěžící objevili svaly, o kterých dosud neměli ani tušení. Zlatým hřebem celého dopoledne byl venkovní mezitřídní biatlon na novém sportovišti. A to byla teprve podívaná! Kombinace běhu a střelby prověřila fyzičku i pevné nervy. Někteří běželi, jako by je honil hladový medvěd, jiní mířili s takovým soustředěním, že by jim mohl závidět i olympijský reprezentant. Diváci fandili, učitelé počítali zásahy a vzduchem létaly legendární sportovní výkony.

Dopoledne plné smíchu, týmové spolupráce, lehkého chaosu a velkých emocí. Ukázalo se, že sport spojuje, bourá bariéry a občas i ego těch, kteří si mysleli, že „to dají levou zadní“. Pokud by se rozdávala medaile za nejlepší atmosféru, naše škola by brala zlato. A možná i diplom za nejhlasitější fandění. Jedno je jisté – na tuhle zimní olympiádu se bude ještě dlouho vzpomínat.

Trnková Alena